TERITORIA UMĚNÍ 2017

Vědecká konference doktorandů českých a slovenských
uměleckých škol AMU, UMPRUM, AVU, JAMU a VŠMU.

Pořádá Akademie múzických umění v Praze.

PŘEDNÁŠEJÍCÍ

Michal Adamovský (FAMU) Aktuální otázky fotografie a práva

Anotace

Příspěvek je postaven na výběru tuzemských i zahraničních právních kauz souvisejících s médiem fotografie, jež jsou zajímavým ukazatelem celé řady společensko-právních otázek, se kterými se dnes potýkají tvůrci i uživatelé fotografických děl. S přesahem do dalších uměleckých oborů bude řešena zejména problematika vzniku fotografického díla ve vztahu k osobnostním právům autora (tj. právu na zveřejnění díla, označení autorství a jeho nedotknutelnosti). Zvláštní pozornost bude věnována citlivému tématu přivlastnění si cizího fotografického díla a jeho užití v díle vlastním. Promítané kauzy, budící často kontroverze jak v uměleckém, tak právním prostředí, mohou být impulsem pro širší společnou diskusi nad tématem práva a výtvarné tvorby, počínaje díly Arta Rodgerse a Jeffa Koonse, Patrica Cariou a Richarda Prince či Katrijn van Giel a Luca Tuymanse až po díla Tona Stana, Josefa Lady, Tomáše Vaňka a dalších autorů.

Profil

V rámci doktorského studia na FAMU se zaměřuje na mezioborové propojení/konfrontaci fotografie a autorského práva. Kromě vlastní tvůrčí činnosti se věnuje vedení neziskové organizace Fair Art, která se snaží o osvětu v oblasti práva duševního vlastnictví, a to nejen mezi studenty uměleckých a právních škol, ale i pro širší veřejnost.

Adriana Debnárová (UMPRUM) Architektura v extrémních podmínkách

Anotace

Proces stavania alebo konštrukcie ponúka oveľa viac než len lineárnu produkciu výslednej formy. Je to viacvrstvový proces použitia a premeny hmoty, ktorý sa odohráva súčasne v rôznych mierkach a čase. Tvárou v tvár klimatickým zmenám, zmenšujúcim sa zásobám nerastných surovín a dramatickej demografickej zmene, musíme prehodnotiť stavebné metódy viac než kedykoľvek predtým. Tuto tézu ilustruje experimentálny projekt, ktorý reaguje na prostredie púšte, charakteristické problémami jako nedostatok zdrojov surovín a rozširujúca sa dezertifikácia. Projekt konfrontuje pokročilé techniky, jako veľkorozmerná 3d tlač, s extrémnym prostredím púšte. Kombinácia Hi-tech and low-tech prístupu vyústila do procesu, ktorý funguje v súlade s lokálnou krajinou a používa emergentné procesy na vytvorenie architektonických priestorov. Prvá fáza projektu sa zameriava na spomalenie alebo zastavenie ďalšieho rozširovania púšte v najzraniteľnejších oblastiach. Druhá fáza projektu umožňuje vytvoriť obytné priestory vo vnútri spevnených pieskových dún. Umožňuje tak život v oblastiach, v ktorých by to inak nebolo možné.

Profil

V rokoch 2008-2014 študovala na Vysokej škole výtvarníckych umení v Bratislave odbor architektonická tvorba. Za svoju diplomovú prácu získala viaceré ocenenia vrátane prestížnej ceny ARCHIPRIX. Od roku 2016 je študentkou doktorandského štúdia na UMPRUM u profesora Imricha Vaška. Počas štúdia sa venovala architektúre v extrémnych podmienkach v Kodanskom ateliéri MAP. V súčasnosti pracuje jako architektka v Bratislave, v architektonickom štúdiu, ktoré sa zaoberá hlavne projektami pre blízky východ.

Barbora Etlíková (DAMU) Divadelní kritika tištěná a konverzační?

Anotace

Existují témata, která tzv. deníkové kritiky obcházejí. Například se napíše: "Představení ke mně nedolehlo, přestože jsem obdivovala preciznost herecké práce/originální koncept/překvapivé nápady/atd.." Za obecným "ke mně nedolehlo" se ale skrývá množství konkrétních příčin.

Například jsem se mohla s představením minout proto, že mi už v prvních scénách tvůrci pocuchali nervy použitím klišé, která nesnáším, a tím negativně ovlivnili mé další vnímání. Proto pro mě pak mohlo být obtížné "uvěřit" některým důležitým obrazům. Tuto informaci se ovšem tvůrci ani čtenáři mé recenze nikdy nedozvědí. Při psaní ji nahradím inteligentně znějící obecnou úvahu např. o tom, proč se "zvolený inscenační přístup bije s výkladem textu".

Možná je to dobře. Snad jsem tím čtenáře ušetřila nepodstatné reflexe příliš subjektivního dojmu. O takových věcech se přece konverzuje spíš s přáteli při odchodu z divadla… Jenže opomíjet tyto bezprostřední postřehy je neupřímné. Týkají se přece toho, co se skutečně dělo. Podobný názor má také inspirátor tohoto příspěvku Matthew Reason, když reflektuje své zkušenosti s dlouhodobým vedením diskusí s diváky po představení.

Profil

V roce 2015 dokončila magisterské studium na Katedře teorie a kritiky na Divadelní fakultě AMU a následně se zde stala doktorandkou v oboru Teorie a praxe divadelní tvorby. Její výzkum se zaměřuje na teorii kritiky, konkrétně na otázku, jakými nástroji lze popsat událostní rozměr divadelního představení. Vedle toho aktivně publikuje divadelní kritiky, například v časopise Svět a divadlo, v magazínu o novém cirkuse Cirqueon, v Divadelních novinách nebo na blogu Nadivadlo.

Hana Lehečková (DAMU) Dramatická postava a subjekt mluvčího v textech současné evropské dramatiky

Anotace

V nejtradičnějším, mimetickém pojetí je dramatická postava chápána jako umělecký odkaz ke koherentní živoucí lidské bytosti, která disponuje určitými charakterovými vlastnostmi a svébytným myšlením, díky čemuž je schopná na základě psychických pohnutek jednat. V rámci fikčního světa, který je jistým ekvivalent toho našeho, považujeme tyto postavy za naše lidské protějšky a nemáme nutkání rozporovat, zda série jazykových a uměleckých prostředků skutečně vytváří odkaz k živoucí lidské bytosti.

Jak však tento odkaz k živoucí lidské bytosti vypadá v některých textech současné evropské dramatiky? Lze ještě používat slovo (dramatická) postava v souvislosti s texty, které nejsou založené na principech dramatičnosti a mají často blíže k próze či poezii? S texty, které nevyužívají základní principy, jimiž se postava v textu realizuje, a u nichž je často složité vymezit, kde jeden mluvčí končí a druhý začíná? A na základě jakých jazykových prostředků máme i v těchto typech textů přesto pocit, že se za nimi skrývá někdo, kdo mluví – lidská individualita?

Profil

Vystudovala Katedru teorie a kritiky na pražské DAMU. Ve své bakalářské práci se zabývala českou coolness dramatikou; v magisterské práci zase postavou v současné české dramatice, na což plynule navazuje i v rámci svého doktorského výzkumu. Věnuje se vlastní psané tvorbě - zejména pak pro Český rozhlas, kde také v současné době pracuje.

Nora Nagyová (VŠMU) Znakové systémy v tvorbě scénografa Toma Cillera

Anotace

Príspevok sa v širšom zmysle zaoberá semiotikou divadelnej scénografie prostredníctvom tvorby slovenského scénografa Toma Cillera, pôsobiaceho okrem iného aj na českých javiskách. Cillerova scénická tvorba sa vyznačuje systematickou prácou s kontrastom reality objektov v závislosti na imaginácií ich kontextov. Autorka príspevku sa na základe vybraných inscenácií, vytvorených prevažne v spolupráci s režisérom Martinom Čičvákom snaží priblížiť fungovanie znakových systémov na javisku, ich interpretáciu či vzťahy s ostatnými zložkami v štruktúre inscenácie, ako i ďalšie súvislosti, vzťahujúce sa na využité metaforické odkazy. Výraznú pozornosť upriamuje na inscenáciu hry Georga Taboriho Matkina guráž, realizovanú v Slovenskom národnom divadle, ktorá je výnimočná z aspektu využitia znakových princípov a ich javiskového fungovania a okrem iného tiež inscenácii hry Georga Buchnera Leonce a Lena, ktorá je podobne ako aj predchádzajúca zmienená inscenácia, založená na výraznom prepojení znakov, v súvislosti s ich imagináciou. Prezentovaný výskum sa opiera o doterajšie vedecké práce osobností z oblasti semiológie Tadeusza Kowzana, Petra Michaloviča, Vlastimila Zusku, Jiřího Veltruského, Petra Karvaša, Přemysla Maydla a iných.

Profil

Vyštudovala teóriu a kritiku divadelného umenia na Divadelnej fakulte Vysokej školy múzických v Bratislave. Počas vysokoškolského štúdia absolvovala stáže v Divadelním ústave v Prahe, na oddelení zbierok a archívov a na Pražskom Quadriennale scénografie a divadelního prostoru. Vo výskumnej činnosti svoju pozornosť upriamuje na oblasť súčasnej divadelnej scénografie a kostýmu, v kontextoch divadelnej réžie a semiotiky, ako aj otázkam a problematike (post)štrukturalizmu a genderu v divadelnom umení. Ako interná doktorandka vedie aj seminár k tejto problematike. Aktívne sa zúčastňuje vedeckých konferencií doma aj zahraničí. Publikuje vo vedeckých zborníkoch a iných odborných periodikách.

Radim Procházka (FAMU) Chtěl si zrovna dojít uvařit kávu, když zazvonil telefon aneb Deníček zúčastněného pozorovatele jako funkční metoda výzkumu kinematografie

Anotace

Jako filmový praktik se každodenně dostávám do situací, které jsou ideálním a exkluzivním zdrojem primárních sociologických dat relevantních pro výzkum, jenž uskutečňuji v rámci svého doktorandského studia. Mnohé situace svojí činností dokonce spoluvytvářím. Jak mohu tuto výhodu zužitkovat ve výzkumu? Ideální východisko, a také inspiraci pro kolegy, vidím v tzv. deníčku zúčastněného pozorovatele.

Konferenční příspěvek bude nástinem dosavadního průběhu sběru dat. Kombinuji výzkumné metody antropologické se sociologickými. Vycházím z autorů navazujících na zakladatelskou teorii literárního pole francouzského sociologa Pierra Bourdieu. Ta umožňuje studovat umění v kontextu jeho "produkce" v nejširším smyslu tohoto slova. Zavádí užitečné pojmy jako "symbolický statek" či "uchazeči o moc". Mezi dalšími zdroji metodologické inspirace je pro mne klíčová kolektivní monografie Studie vývoje českého hraného kinematografického díla (Petr Szczepanik /ed./, Praha: 2015).

Profil

Producent, režisér a absolvent masové komunikace na FSV UK a dokumentární tvorby na FAMU, kde je nyní doktorandem a mentorem zahraničních studentů režie. Produkoval filmy Roberta Sedláčka (mj. Pravidla lži či Rodina je základ státu), je producentem Karla Vachka (nyní natáčejí hraný esej Komunismus). Dále se zaměřuje se na mezinárodní koprodukce a filmy debutujících režisérů. Jeho filmy získaly mnoho ocenění, mj. v loňském roce film Štěpána Altrichtera Schmitke České lvy za zvuk a hudbu. Jeho nejnovější režijní počin se jmenuje 50 % a věnuje se jako první u nás fenoménu on-line chatování o filmu. Film je součástí cyklu Arzenál o filmovém dědictví, který produkoval a jenž na podzim 2016 uvedla ČT.

Zuzana Rafajová (HAMU) Problematika zápisu tanečních děl 19. století

Anotace

Hudba je pomocí notace konstantě zaznamenávána již po staletí a díky postupnému zdokonalování zápisu se hudební díla přenášejí v takřka nezměněné podobě napříč dekádami. V oblasti tanečního umění podobný systém, který by byl rozšířený a univerzálně chápaný napříč zeměmi, od studentů, po pedagogy, od amatérů, po profesionály, schází. Snahy o vytvoření taneční notace sahají již do 17. století, její vývoj však od té doby nebyl kontinuální a žádný ze systémů nedosáhl díky rozmanitosti tanečních stylů a komplexnosti taneční formy masovějšího rozšíření. Nejplodnějším obdobím pro vznik tanečních zápisů bylo pravděpodobně 19. století, jež dalo vzniknout jak hned několika notačním systémům, které se snažily co nejlépe a v co možná největší šíři zachytit podobu tanečního, či baletního díla, tak rovněž písemným záznamům baletních choreografií. Obsahem příspěvku je krátké seznámení s jednotlivými systémy a zejména poukázání na problémy, které s sebou snaha zaznamenat a následně rozklíčovat zapsaný tanec nese.

Profil

Absolventka magisterského studia oboru Taneční věda na pražské HAMU a současně studentkou 2. ročníku doktorského studia téhož oboru tamtéž. Středobodem zájmu jejích absolventských prací byla taneční díla období romantismu a současně způsob, jakým byla zaznamenána. Problematikou tanečního zápisu se zabývá rovněž ve své připravované disertační práci. Věnuje recenzentské činnosti, spolupracuje např. s Hudebními rozhledy či webem Taneční aktuality.

Jitka Vrbková (JAMU) K problematice divadla herců s mentálním handicapem aneb Maminko, jsi důležitá jako šraňky v tunelu!

Anotace

Případová studie typu artistic research popisuje vznik inscenace Divadla ALDENTE s názvem Maminko, jsi důležitá jako šraňky v tunelu!, na jejímž počátku stály texty autorů s Downovým syndromem a ve které hrají (především dětští) herci s tímto postižením vedle studentů DIFA JAMU.

Na divadelní tvorbu lidí s handicapem nenahlíží autorka, která je současně i režisérkou, jako na formu terapie, ale jako na plnohodnotné umělecké dílo, které – ač má svá specifika (nebo právě proto) – může obohacovat současnou divadelní scénu.

Příspěvek se soustředí na tři okruhy: prvním je rozbor textů autorů s Downovým syndromem a jejich potenciální divadelnost ("emoční logika textu"), druhým komplikovaná otázka možnosti osvěty veřejnosti prostřednictvím divadla tohoto typu (nebezpečí agitace a sentimentu), třetím pak metodika režijní práce s herci se specifikem (metoda participačního divadla pro herce) a vliv specifik těchto herců na režijně-dramaturgický koncept (daná stylizace pohybu a mluvy).

Divadelní tvorba typu "actor-specifik" nedovoluje režisérům jít ověřenými cestičkami a nutí je ke skutečnému objevování.

Profil

Vystudovala matematické gymnázium, činoherní režii na DAMU v Praze a dramaturgii na JAMU v Brně, kde posléze i učila v ateliéru Divadlo a výchova. Je autorkou více než dvaceti režií a desítky autorských textů; většinu z nich realizovala v Divadle ALDENTE, jež založila. V současné době se soustředí na divadlo s herci s Downovým syndromem. Má tři děti, prostřední má Downův syndrom.